O nás

Na začátku byla jedna láhev ryzlinku. Zapomenutá. V autě. 

Vraceli jsme se z našeho prvního výletu na Moselu. Úžasných deset dní plných dobrého vína, lepšího vína a ještě lepšího vína. Procházky po vinohradech, hovory s vinaři, kteří se o nás skvěle starali a sem tam kromě vína napájeli i domácími pálenkami. Nechyběl obligátní schnitzel. Zadumané večery u řeky. Strmé svahy a všudypřítomná břidlice odrážející jarní slunce. A závěr v prastarém Trevíru plném římských památek a se slavnou vinařskou historií.

To vše se nám honilo hlavou cestou zpátky. Za celou dobu jsme nepotkali víno, které bychom nechtěli pít. Měli jsme pocit, že ryzlink je nejúžasnější odrůda na světě. Po trošku úmorné zpáteční cestě parkujeme konečně na Vinohradech. Vytahujeme nakoupené kartony a nacházime osamělou láhev zapadlou v kufru. Byla zpola prázdná (nebo plná). Podle etikety odhadujeme, že tam ležela tři dny...otevřená, v teple. Trošku nedůvěřivě ochutnáváme. Překvapené pohledy a památna věta - "** **** to je pořád skvělé"!  Od té chvíle se pro nás ryzlink opravdu stal tím nejlepším vínem světa (i když furmint má k tématu taky co říct).